•  

     

     

     

     

     

       Vstup do mimoprostoru. Foto: Tomáš Kučera

  •  

     

     

     

     

     

       Dotek nereálna. Foto: Tomáš Kučera s použitím sochy Olbrama Zoubka, Litomyšl.

  •  

     

     

     

     

     

       Vladimír Kiseljov: Last Supper (2014). www.kiseljov.net

Můj příběh aneb Proč dělám tento festival?

Zní to jako z Matrixu: Vždy jsem věděl, že existuje něco mimo naši tzv. realitu. Jsem narozen na konci znamení ryb. Planety mě nad to obdařily vodním trigonem, takže citlivost na prostředí, lidi nebo empatie mi jsou tak vlastní, že se často divím, že ostatní necítí to, co mi připadá zcela jasné.

Cesta ke světu „mimo“ začala už v dětství v bdělých snech. Často jsem věděl, že to, co se děje, je sen, a proto jsem při různých pádech z letadel nebo do propastí zůstával v klidu. Tento klid ve stresových situacích mi zachránil život. Když jsem v šesti letech padal ze stromu z třímetrové výšky na znak, přepnul jsem se do snového modu, uvolnil se, a probudil se až po nějaké době na zemi pouze s vyraženým dechem a zhmožděným krčním obratlem. Spadl jsem z višně. Doslova.

Po nějaké době mi na gymnáziu přišla do rukou malá knížka Hypnóza není spánek. Autogenní trénink, vedle programování a sportu, se mi tehdy stal na delší čas zajímavou zábavou. Za studií VUT, a následně Hudební vědy v Brně, mě v antikvariátu, kde jsem byl téměř denním návštěvníkem, „něco“ přivedlo přímo k regálu s Castanedovou knihou Umění snít. Od té chvíle jsem se začal skutečně probouzet přes tzv. lucidní (vědomé) sny. Díky mnohým nahlédnutím do světa bez obecně přijatého zvyku vnímání jsem začal cítit a vidět svět energií, světla i temna. Nebyla a není to cesta jednoduchá. I toto je práce a často se u ní pěkně zapotím. Překonávat a rozpouštět vlastní modely myšlení je docela fuška. Největší boj je boj sám se sebou. Ačkoliv, musíme skutečně bojovat..?

Člověk je jako magnet. Začal jsem se setkávat s podobně naladěnými lidmi, účastnit se kurzů sebeléčení vlastní energií, spojení s duší nebo Well Being Campu a zde jsem se naučil různé techniky meditace, okusil Techniku kvantového doteku matrixu, přešel žhavé uhlíky, spálil strachy a minulost v potní chýši, nahlédl na svůj život a nasměroval ho pomocí arteterapie, naučil se základy jógy, začal jíst raw food, ... cvičím čchi-kung a pět Tibeťanů, ... To vše mi otevírá další pohled pod roušku našeho obecně přijatého zvyku vnímání reality.

Podobně naladění lidé jsou i umělci. Za svůj profesní život, jako dramaturg a organizátor Malého divadla hudby, manažer festivalů Expozice nové hudby a Setkávání Václava Hudečka, jsem s nimi byl denně ve styku. Ano, umělci vytváří okno, kterým se díváme právě do tohoto světa mimo naši tzv. realitu.

Většina duchovní hudby křesťanské tradice mi přestala stačit. Má svá omezení. Proto jsem pocítil potřebu vytvořit vlastní festival překračující tato omezení. Při hlubším zájmu o repertoár jsem s úžasem zjistil, že takových skladeb je velice mnoho a že jsou často postavené na číselných vztazích, zhudebněných symbolech, inspirují se živly nebo astrologií. Jde někdy o krátké skladby, jindy o velká díla. Toto myšlení prochází všemi stylovými obdobími! Proto chci na koncertech festivalu Mystery Music uvádět jak hudbu barokní, tak hudbu současnou. Základ je týž, pouze styl se mění.

Co by byla hudba bez obrazů a festival bez image? Celkem rychle mi jako nositel grafické podoby festivalu a zároveň jako jeden z účinkujících vyšel interdisciplinární malíř Vladimír Kiseljov. Na svých performancích maluje energii hudby a rovněž náměty jeho obrazů mají právě onen přesahující prvek, který hledám i v hudbě. Náhoda?

Pokud hledáte hudbu, co vás posune, co vám otevře další prostory k vnímání, a cítíte, že je to váš směr, jakkoliv se připojte. Myšlenkou, osobně, finanční podporou, ať v tom nejsem sám. Děkuji, že jste!

Tomáš Kučera
manažer festivalu Mystery Music

Fanděte nám

 
 

Fotogalerie

Copyright © 2016 Tomáš Kučera // Webdesign